Představení dramatického kroužku na Sokecu (22. 5. 2026)

   Naše představení s názvem Jmenuji se Alfred přináší pohled na jednoho zdánlivě obyčejného muže žijícího zdánlivě obyčejný život. Alfred má spoustu kamarádů a užívá si život plnými doušky. Jenže jeho spokojený život je rámován také řadou špatných činů, více či méně úmyslných. A zahleděn do sebe, všímaje si pouze svého pohodlí, ani nezpozoruje, že si na něj „brousí zuby“ karma. Dlouhou dobu ignoroval všechna její znamení, například když ho na letišti zatkli, protože měl v igelitce „štangličku“ salámu, pak mu málem uletělo letadlo, na dovolené na Havaji na něj pořád pršelo, přestože ostatním nad hlavami svítilo sluníčko, na Aljašce jen tak tak unikl medvědovi, potom spadl ze srázu a poslední kapkou bylo, když se ve sprše namydlil od hlavy až k patě a přestala téct voda. Bylo to jasné, karma se rozhodla vystavit mu účet za všechno špatné, co kdy komu v životě udělal. Jenže co s tím? Po návštěvě karmářky, specialistky na karmu, která ho zhypnotizovala, si sestavil seznam všech lidí, kterým ublížil, a byl odhodlán najít je a vynahradit jim vše, co jim způsobil. A tak se vracíme v čase a stáváme se očitými svědky některých jeho činů, například jak „ukradl chlápkovi na benzince stodolarovku“ nebo „nedopatřením vyděsil malého kluka“. Tyto případy jsou pouhými několika příklady, které ukazují, jakým člověkem Alfred byl, a jsou důkazem toho, jak se postupem času, kdy se snažil všechny své skutky napravit, změnil v lepšího člověka. V závěru představení se Alfred snaží najít dívku jménem Emily, která se díky svému „handicapu“, stále dorůstajícímu plnovousu, stala terčem posměchu ze strany Alfreda a jeho spolužáků. Alfred pozná celou skupinu lidí s podobným „postižením“ a zjišťuje, jak úžasní jsou, nakonec jim pomůže znovu se začlenit do společnosti, a tak si může odškrtnout poslední položku na svém seznamu. Na konci představení se smiřuje se svou karmou, která ho opouští a hledá si nové „zákazníky“…

   V našem představení byli diváci svědky mnoha špatných činů hlavního hrdiny, které ale rozhodně neměly sloužit jako návod pro ostatní. Spíše naopak, chtěli jsme, aby všichni pochopili, že přírodní zákony fungují, i když jim to někdy trvá trošku déle, a že každý špatný skutek je vždycky po zásluze potrestán, proto se vyplácí chovat se slušně. A dobrá rada na závěr? Pokud si chcete s karmou udržet dobré vztahy, řiďte se následujícím pravidlem: „Chovejte se tak, jak byste chtěli, aby se ostatní chovali k vám.“ Nebo také: „Nikdy nedělejte ostatním to, co byste nechtěli, aby oni dělali vám.“

Kristýna Jandíková